Kde vidět díla Williama Blakea: Věkovitý, Newton a krvežíznivá blecha

Blecha Williamu Blakeovi vysvětlila svou podstatu. Podle vyprávění spojeného s jeho přítelem Johnem Varleym obsahoval tento hmyz duše mužů tak lačných po krvi, že ve větších tělech by ohrožovaly celou zemi. Výsledný Duch blechy ze sbírky Tate měří sotva jednadvacet centimetrů na výšku. Jeho hlad se zdá mnohem větší. Maličký předmět může pojmout celý výklad lidského násilí: s touto představou se k Blakeovi přichází lépe.

Nejpřímější cesta uvedenými díly spojuje londýnskou Tate s Fitzwilliamovým muzeem v Cambridge. Přistupujte k nim jako ke konkrétním předmětům, ne jako ke známým obrázkům z knižních obálek. Blake své barevné tisky ručně dotvářel a exempláře jeho ilustrovaných knih se mohou podstatně lišit. Záleží na verzi i měřítku: postava vyplňující obrazovku vás možná v muzeu přiměje naklonit se blíž.

Londýn: netvor do dlaně

Malíř a astrolog Varley podněcoval Blakea ke kreslení postav, které prý vídal ve viděních. Duch blechy patří k této výměně. Vyplazený jazyk a pohár zviditelňují hlad. Tempera a zlato na mahagonu dávají tvorovi hmotnou existenci docela odlišnou od vzdušného přízraku. Příběh berte jako podané svědectví o Blakeově vizi, nikoli jako lékařskou diagnózu či ověřitelnou nadpřirozenou událost.

Propůjčit hmyzu tělo svalnatého herce má suchý komický účinek. Netvor vypadá schopný hrozných věcí, malá podložka však diváka stále vrací ke směšnému nepoměru. Místo rozhodnutí, že Blake je zkrátka podivný, sledujte pečlivost, s níž konkrétní neřesti dává tělesný tvar.

Za viděními stála také obyčejná práce. Hlavním Blakeovým příjmem bylo rytectví, často reprodukování cizích návrhů. Roku 1809 se pokusil oslovit veřejnost výstavou v bratrových prostorách v Londýně; získala malou pozornost a nepřátelskou recenzi. Rozdíl mezi velikostí záměrů a počtem diváků pomáhá vysvětlit soustředěnost setkání s originály. Tyto myšlenky se rozvíjely bez jistoty publika, které na ně čeká.

Londýn: Newton hledí dolů

Mladý nahý muž se sklání nad geometrickým nákresem v obraze Newton, rovněž ze sbírky Tate. Sedí na drsné, porostlé skále, patrně pod vodou. Tělo se stáčí ke kružítku, až se pozornost zdá proměněná v postoj. Blake odporoval zúžení vidění na to, co lze měřit. Krása postavy však činí obraz složitějším než pouhou karikaturou proti vědě: soustředění přitahuje, i když vylučuje okolní svět.

Výjev poprvé vznikl roku 1795, kolem roku 1805 byl znovu vytištěn a přepracován. Patří ke skupině známé jako velké barevné tisky. Elohim tvoří Adama, další dílo této skupiny v Tate, ukazuje narození do hmotného světa jako bolest. Kolem Adamovy nohy se vine červ. V Blakeově výkladu začíná pád člověka oddělením lidstva od duchovní sféry, nikoli až neposlušností v ráji.

Dvojice těl vybízí ke srovnání. Newton se skládá do vybraného úkolu, Adam jako by byl přikován k existenci. Ani jedno dílo nepotřebuje vysvětlující schéma celé Blakeovy mytologie, aby zapůsobilo. Začněte tlakem na končetinu, sklonem hlavy, prostorem ponechaným kolem těla. Myšlenky přicházejí skrze tato tělesná rozhodnutí.

Londýn: Shakespearova věta se vznáší

Letící kůň a dítě nepřipomenou hned řeč o vraždě. Přesto Soucit ze sbírky Tate vyrůstá z Macbethovy představy důsledků Duncanova zabití. Shakespeare přirovnává soucit k novorozenci a nebeským jezdcům. Blake dává přirovnáním těla: nad ženou nataženou na zemi přivádí dítě a postavu na koni.

Co na jevišti rychle zazní, musí teď současně obývat jediný list. Sledujte dlouhé vodorovné tělo dole a pohyb nad ním; obraz jako by dělil naprostou nehybnost a let. Exemplář Tate je rozsáhle dokončen ručně. Označení tisk by nemělo vyvolávat očekávání mechanicky opakovaného předmětu. Inkoust a akvarel mohly změnit to, čím se tištěný návrh stal.

Cambridge: stvořitel s měřicím nástrojem

Fitzwilliamův Věkovitý vychází z návrhu pro frontispis knihy Evropa: proroctví, vydané roku 1794. Stařec sahá z kruhu světla s kružítkem. Literární zdroj nástroje poskytl Miltonův popis stvoření, Blakeův Urizen je však také postavou omezující autority. Velkolepost výjevu není třeba zaměňovat za bezvýhradný souhlas se zobrazenou mocí.

Reliéfní lept umožňoval Blakeovi tisknout slova i obrazy ze stejné desky. Knihy pak s manželkou Catherine ručně kolorovali. Čtenář se setkával s vyrobeným předmětem s vlastními barvami a uspořádáním, nikoli se standardizovaným vydáním v dnešním smyslu. Připomeňte si místo frontispisu na prahu knihy: natažená paže představuje úvodní argument.

Každého muzea se zeptejte na přesné dílo, než mu podřídíte celý den. Dopřejte si čas přizpůsobit se rozměrům originálu po reprodukci. Uvidíte-li jediný z těchto předmětů, nejprve se dívejte bez snahy rozluštit každé jméno; potom se vraťte k detailu, který vás zneklidnil. U Blakea může být červ nebo pohár lepším východiskem než celý slovník symbolů.