Kde vidět obrazy Paola Uccella: svatý Jiří a bitva rozdělená mezi tři města

Draka současně probodávají a vedou na procházku. Na obraze Svatý Jiří s drakem drží princezna vodítko, zatímco Jiří vráží kopí do netvora. Uccello složil po sobě jdoucí epizody do jedné scény. Princeznin klid činí uspořádání ještě podivnějším. Jako by už přijala, že tvora lze odvést, přestože rytíř zjevně přijel připraven k boji.

Londýn: drak bez drahých barev

Obraz Svatý Jiří s drakem v Národní galerii patrně patřil do domácnosti. Neobsahuje nákladné pigmenty ani zlacení. Jeho pozdější historie byla násilná: nacisté jej v roce 1939 zabavili ze sbírky Lanckorońských a americká vojska jej po válce získala zpět. Národní galerie ho koupila roku 1959. Malé, téměř hravé setkání přečkalo epizodu organizované krádeže, na níž nebylo hravého nic.

Princezně dopřejte chvíli před sledováním kopí. Vodítko vytváří tenké, skoro nenucené spojení s netvorem, zatímco zbraň vede dějem prudkou diagonálu. Dva různé způsoby zacházení s nebezpečím obývají tutéž malou krajinu. Výjev je ihned čitelný a pak se začne hůř vysvětlovat. Tak lze dobře vstoupit k Uccellovi: rozpoznání zobrazeného nevyčerpá radost ze zkoumání, jak to uspořádal.

Rozměrnější střet patří stejnému muzeu. Na obraze Niccolò da Tolentino v bitvě u San Romana má velitel červeno-zlatý klobouk a přilbu mu nese páže. Oděv může připomínat pocty udělené po florentském vítězství roku 1432. Zlomená kopí na zemi tvoří pravidelný vzor. V tomto pamětním obraze vysvětlí klobouk význam velitele účinněji než rozumná ochrana hlavy.

Florencie: vítězství na stěně, nátlak u dveří

Ústředním dějem obrazu Sražení Bernardina della Cardy z koně v Uffizi je pád jezdce ze sedla. Tradiční určení v něm vidí protivníkova velitele, bylo však zpochybněno. Všimněte si, jak okolní kopí vedou pozornost k pádu. Kovové plátky kdysi rozzářily zbroj a postroje. Desky vznikly pro místnost v paláci Lionarda Bartoliniho Salimbeniho, s tvarovanými horními okraji přizpůsobenými architektuře; známé obdélníky jsou výsledkem úprav.

Přechod obrazů k Lorenzovi Medicejskému nebyl tak harmonický jako jejich vzory. Damiano Bartolini si v roce 1495 stěžoval, že Lorenzo proti jeho vůli poslal řemeslníka, aby tři malby odnesl. Damianův bratr Andrea souhlasil s odevzdáním svého podílu, Damiano však odmítl. Katalog Národní galerie rekonstruuje toto přivlastnění, patrně z roku 1484; stručnější výklad Uffizi mluví o prodeji. Neshodu je lepší ponechat viditelnou než si představovat radostný obchod mezi sběratelem a majitelem.

Právě tyto tři malby dnes dělí Florencie, Londýn a Paříž. Jejich historie činí doslovnou cestu z něčeho, co kdysi čekalo v jediné místnosti. Při prohlídce bitevní desky v Uffizi se nejprve soustřeďte na padajícího jezdce a potom sledujte některé kopí směrem od něj. Obraz poskytuje cesty bojem i tehdy, když nahromaděná zbroj zpočátku ztěžuje rozlišení jednotlivých postav.

Paříž: poslední útok prošel bankrotem

Protiútok Micheletta Attendola se dostal do Francie neštěstím dalšího sběratele. Patřil markýzi Campanovi; po jeho bankrotu jej francouzský stát v roce 1861 získal od papežské vlády. Do Louvru vstoupil roku 1863. V ověření pro podzimní návštěvy roku 2026 se potvrdil sál 708, Salon Carré, na úrovni 1 v křídle Denon. Od odchodu z domácnosti Bartoliniů jeho koně překročili nejednu správní hranici.

Pařížský výjev se obvykle čte jako příjezd florentského spojence s rozhodujícím útokem. Před zkoumáním jednotlivých tváří sledujte úhly zvednutých kopí. Mění dav v řadu pohybů, jako by zbraně zaznamenávaly postupné fáze rozkazu. Vedle vystupování londýnského velitele a pádu florentského jezdce dává tato deska bitvě jiné sloveso. Trojice potřebuje spíš srovnání než rychlé seřazení do úhledného chronologického pásu.

Melbourne a Madrid: dvě menší konfrontace

Melbourne uchovává staršího Svatého Jiří zabíjejícího draka v Národní galerii státu Victoria. Malba se klade do Uccellova benátského období, kdy pracoval na mozaikách San Marka. Bílý kůň tu čelí tmavému ostnitému tvoru pod pohledem Boha Otce. NGV naznačuje, že obliba námětu v Benátkách mohla souviset s napětím vůči osmanskému světu. Zůstává to možností, nikoli známým vysvětlením této objednávky.

Klidnější shromáždění nabízí madridské Muzeum Thyssen-Bornemisza v obraze Ukřižování s Pannou Marií a světci. Nízký formát naznačuje střed predely, tedy řady menších obrazů pod oltářní malbou, zbytek však nebyl určen. Postavy stojí odděleně a každá se obrací ke Kristu místo k sousedovi. Zde chybějí části oltáře, zatímco rozptýlené bitevní scény lze stále vystopovat ve třech muzeích.

Největší změnu měřítka v jediné sbírce nabídne na úvod Londýn. Před cestou do Florencie či Paříže si uložte reprodukce ostatních bitevních desek, abyste je mohli srovnat s tou před vámi. Nejprve sledujte koně a směr zbraní; přiřazování jména ke každému veliteli počká.