Kde vidět obrazy Paula Kleea: ptáci, pohyblivé domy a rozbitý odraz

Čtyři ptáci jsou připojeni ke klice. Pomyslně jí otočte a zkuste určit, co bude dál: koncert, porucha, útěk? Paul Klee nechává mechanismus Cvrlikajícího stroje právě tak čitelný, aby vás zlákal. Tvorové vypadají příliš svébytně na poslušné vystupování. Ze zobáků jim vycházejí různé tvary, skoro notový zápis zvuků, které žádný hudebník přesně nezopakuje. Kresba patří newyorskému Muzeu moderního umění; naše ověření za podzim roku 2026 ji však zaznamenalo mimo expozici.

New York: stroj, který opustil Berlín

List prošel mnohem méně fantazijním soustrojím. Berlínská Nationalgalerie koupila Cvrlikající stroj v roce 1923. Nacisté jej roku 1937 zabavili. Přes obchodníky Karla Buchholze a Curta Valentina vstoupil v říjnu 1939 do MoMA. Po takové posloupnosti se malá klika hůře vnímá jako neškodná zábava. Není to důkaz, že Klee roku 1922 zamýšlel politickou alegorii. Pozdější dějiny patří předmětu, nikoli automaticky jeho původnímu významu.

Při putování za Kleem na tomto rozlišení záleží. Název rozesměje, pak datum nebo provenience změní náladu. V letech výuky na Bauhausu, 1921–1931, vznikla téměř polovina jeho přibližně deseti tisíc prací. Učení o barvě a tvaru z něj neudělalo malíře názorných tabulí. Zdánlivý technický nákres zde předepisuje něco nemožného. Než začnete hledat poselství, představte si, kam by sáhla vaše ruka, a sledujte čáru od kliky k ptákům.

Kočka a pták z MoMA pohyblivé části nemá. Ptáček sedí kočce v čele jako myšlenka, nikoli jako živočich chycený ve skutečném pokoji. Nos ve tvaru srdce dává touze další schéma. Obraz byl do MoMA zapůjčen už roku 1930, dávno před darováním v roce 1975. Kontrolou provedenou na podzim 2026 jsme ani u tohoto obrazu vystavení nepotvrdili. Znalost reprodukce se v New Yorku snadno změní v mylné očekávání, že ji najdete na stěně.

Madrid: dům ztrácí půdu pod nohama

V prvních měsících výuky na Bauhausu namaloval Klee Otáčející se dům, dnes ve sbírce Thyssen-Bornemisza. Střechy a zdi se rozbíhají kolem pomyslné osy a odmítají se ustálit v jediném pohledu do ulice. Tenkou barvu nanášel na volně připevněnou řídkou tkaninu; hrubá látka pomáhá zemitým odstínům připomínat písek a cement. Povrch se chová skoro jako vzorek stavebního materiálu, architektura přitom neposlouchá gravitaci.

Zkuste si vybrat jednu budovu a v duchu se k ní postavit. Potom přejděte k sousední. Pomyslná země se stále mění, přestože obraz stojí. Je to jiný úkol než poznat dům v krajině. Otáčet se musí divák. Malý formát odměňuje pomalé přibližování: nejdřív celek, pak nerovné okraje, kde se látka a papír odmítají stát neviditelnou podložkou. Reprodukce může zploštit právě tu vlastnost, kvůli níž má smysl přijet.

Filadelfie: něco zmizelo pod černí

Tma v obraze Rybí kouzlo ve Filadelfském muzeu umění leží na barvě. Klee do tmavé vrstvy škrábal, aby tvary znovu zviditelnil. Doprostřed připevnil čtverec mušelínu. Úhlopříčná čára naznačuje, že by se malý závěs mohl zvednout a odhalit hodinovou věž pod ním. Uvnitř celé malované plochy se tak odehrává druhé, miniaturní představení skrývání a objevování.

Začněte právě čtvercem, místo abyste luštili každého tvora. Skutečná látka předstírá závěs a obklopují ji věci zviditelněné odstraněním barvy. Dva postupy míří opačně: jeden přidává kryt, druhý jej odnímá. Ani jeden nepotřebuje slovník symbolů. Představte si, o co by oči přišly bez látky a co by získaly seškrábáním celé tmavé vrstvy. Obraz obě možná odhalení udržuje oddělená.

Chicago: tři tváře po odchodu do exilu

V červnu 1934 se Paul a Lily Kleeovi nastěhovali do třípokojového bytu na Kistlerweg 6 v Bernu. Obývací pokoj proměnil v ateliér. Německo opustili předchozího prosince po jeho suspendování z učitelského místa v Düsseldorfu. Ze skromných místností měly vzejít téměř tři tisíce pozdních prací. Byt přežil převážně nezměněný do rekonstrukce roku 2005, při níž byla okna a dveřní kování zachována pro jeho opětovné sestavení. Prostředí bylo domácí, zlom, který jej sem přivedl, politický.

Chicagský obraz V kouzelném zrcadle pochází z roku 1934. Bloudící svislá čára vytváří soupeřící tváře hledící stranou i k nám, pod nimi leží černé srdce. Lze je číst přes vykořenění exilu, každý záhyb ale nemusí být šifrovaným přiznáním. Institut umění při našem ověřování pro podzim 2026 uváděl vystavení ve Franke Reading Room výzkumného centra. Jde o konkrétní studovnu, proto se při plánování ptejte výslovně na její přístupnost.

Vyberte dílo, u něhož vám zbývá otázka ověřitelná na místě: látku v Madridu či Filadelfii, nejistou tvář v Chicagu. Před nákupem newyorské vstupenky pouze kvůli Kleeovi prověřte oba samostatné záznamy. Přinést do muzea jednu nezodpovězenou otázku je užitečnější než seznam obrazů, které už poznáváte.