Kde vidět obrazy Thomase Eakinse: Grossova klinika, veslaři a zkouška zpěvačky

Weda Cooková musela tutéž pasáž zazpívat znovu. Thomas Eakins chtěl při zpěvu sledovat její ústa a hrdlo, takže se portrétní sezení měnilo ve zkoušku bez vyhlídky na další píseň. Úvodní takty Mendelssohnovy skladby byly nakonec vyřezány do rámu obrazu Koncertní pěvkyně. Malbu vlastní Filadelfské muzeum umění. Než si prohlédnete šaty, podívejte se na otevřená ústa: ten malý tvar někoho stál mnoho zpívání.

Filadelfie: vystoupení a operace

Cookové bylo na začátku práce třiadvacet a sezení pokračovala dva roky. Eakins miloval hudbu, přestože nehrál na žádný nástroj a údajně špatně zpíval. Jeho žena Susan hrála na klavír. Vedle modelu to staví malíře do neobvyklého postavení: rozuměl potěšení z poslechu, potřeboval však, aby žena stále dodávala tělesné důkazy o tom, jak zpěv vzniká. V obraze Koncertní pěvkyně se námětem portrétu stává prodleva mezi nádechem a vypuštěním tónu.

Jiné tělo při odborné práci vyplňuje Grossovu kliniku, také ve filadelfské sbírce. Samuel Gross s kolegy operuje pacientovo stehno před posluchači přednášky. Eakins obraz vytvořil pro výstavu ke stému výročí americké nezávislosti v roce 1876, umělecká porota jej ale odmítla, snad kvůli krvi. Místo toho byl vystaven v modelové vojenské nemocnici. Žena zakrývající si tvář bývá tradičně označována za pacientovu matku. Za zábradlí umístil Eakins sám sebe při zapisování či kreslení, zatímco chirurg zvedá potřísněné prsty.

Rozsáhlému namalovanému publiku věnujte trochu pozornosti. Na operaci lze reagovat odvrácením, pozorováním i zápisem důležitého. Matka, studenti a malíř představují různé způsoby pohledu na tutéž obnaženou tkáň. Můžete mezi nimi přecházet. Začněte Grossovým jasně osvětleným čelem, sledujte ruku k operaci a potom se vraťte do temných řad svědků. Obraz neumožňuje čistě oddělit vzdělávací ukázku od něčeho, co se děje člověku.

New York: otec se podepisuje prostřednictvím syna

Benjamin Eakins se objevuje v obraze Šachisté v Metropolitním muzeu umění a pozoruje dva přátele zvažující tahy. Latinský nápis na zásuvce stolu označuje malíře za Benjaminova syna. Nad krbovou římsou visí reprodukce Gérômova díla; u něj Thomas studoval. Rodina a umělecké vzdělání sdílejí zaplněný pokoj, aniž přerušují partii. Když Eakins malbu roku 1881 Metropolitnímu muzeu daroval, stala se prvním dílem, které muzeum přijalo přímo od žijícího umělce. Pro podzimní návštěvu roku 2026 jsme měli ověřen sál 730.

Benjaminovo vlastní povolání vyžadovalo přesnost. V obraze Mistr krasopisu, při téže kontrole zaznamenaném v sále 766, se kaligraf sklání nad psacím stolem a soustředí na stránku. Okolní tma poskytuje pracující ruce jen malou konkurenci. Srovnejte ji s rukou chirurga nebo s prsty držícími šachovou figurku. Nemusejí symbolizovat jednu velkou myšlenku. Každá patří jiné činnosti s vlastním tempem a vlastním rizikem chyby. Zde je námětem malířův otec vykonávající svou práci.

Řeka nabízí víc prostoru k nadechnutí. Obraz Max Schmitt na skifu patrně připomíná závodní vítězství z října 1870, které získal Eakinsův spolužák, právník a amatérský veslař. Eakins se toho roku vrátil z Evropy a veslařské malby pomohly zahájit jeho profesní dráhu. I sem vložil sebe: ve střední vzdálenosti zabírá vesly druhého skifu. Podzimní kontrola v roce 2026 zastihla obraz v sále 763. Loď v popředí už nezávodí a její muž se otáčí k divákovi, zatímco malíř za ním dál vesluje.

Susan vstupuje do newyorské trasy v obraze Portrét manželky se setrem, zaznamenaném na podzim 2026 v sále 764. Sama byla malířkou a fotografkou, dříve Eakinsovou žačkou. Pes se jmenoval Harry. Reprodukce z roku 1886 ukazuje Susan statnější než na konečné malbě, což dokládá manželovy úpravy. Změny mohou souviset s trápením kolem jeho odvolání z výuky poté, co ve třídě navštěvované ženami odstranil mužskému modelu bederní roušku. Jde však o možný výklad, nikoli diagnózu portrétované.

Zpátky ve Filadelfii: gong ještě nezazněl

Za obrazem Mezi koly se vraťme do sbírky Filadelfského muzea umění. Boxerská aréna stála naproti akademii, kde Eakins učil. Jeho manželka vzpomínala, že postavy pózovaly jednotlivě; plátno spojuje pozorování, nezaznamenává jediný zápas. Jiná příhoda dává hlas boxerovi Billymu Smithovi. Když od Eakinse obdržel portrét, stěžoval si, že malba nad rtem připomíná knír, a žádal její odstranění. Eakins odmítl. Muž, který snesl ránu, chtěl přesto rozhodovat o vlastní namalované tváři.

Zbývá-li čas jen na New York, nechte se Eakinsovým dílem vést portrétovanými lidmi. Od diváků šachové partie přejděte k veslaři a poslední minuty stravte se Susan a Harrym. Podzimní čísla sálů berte jako výchozí údaje a před odchodem prověřte uspořádání daného dne. Trasa Metropolitním muzeem spojuje otcovo povolání, přítelovu zálibu i manželství do jediné návštěvy; kaligraf byl zaznamenán v sále 766.