Kde vidět obrazy Odilona Redona: Kyklop, zavřené oči a malované sny

Ředitel muzea přišel roku 1904 do Redonova ateliéru a vybral si obličej se zavřenýma očima. Léonce Bénédite zvolil Zavřené oči, první Redonovu malbu získanou do francouzských národních sbírek. Byla už čtrnáct let stará. Stát konečně dohonil obraz, který jako by do bdělého světa sotva patřil. Hlava nemá určité prostředí a uzavírá se všemu, co by se před ní mohlo odehrávat.

Bénéditeův výběr staví na začátek cesty tvář obrácenou do sebe. Redonovy malby činí z dívání nejistou činnost. Někdy celé čelo obludy vyplňuje jediné oko, jinde se zdá nutné oči zavřít, aby člověk vůbec něco spatřil. Paříž a Otterlo vlastní několik zdejších obrazů, dodané záznamy však nepotvrzují jejich současné vystavení. New York přidává Venuši, u níž naše ověření z podzimu 2026 zachytilo konkrétní omezení dostupnosti.

Paříž: tvář vystupuje z plátna

Zavřené oči, nyní patřící muzeu Orsay, pravděpodobně vycházejí z rysů Redonovy ženy Camille. Tenkou barvou prosvítá vazba plátna. Nic poprsí pevně neusazuje na zem. Jako portrét zadržuje obvyklé doklady lidského života, jako sen dává snění tvář. Nenamalovaná hmota plátna iluzi stále přerušuje.

Bertrand-Jean bylo Redonovo původní křestní jméno; Odilon vzniklo ze jména matky Odile. Slabé zdraví ho v dětství izolovalo ve venkovském domě. Počátky v uhlu a černobílých obrazech svádějí označit pozdější barvu za náhlé osvobození, změna se však rozvíjela během devadesátých let devatenáctého století. Pastel mu umožnil pracovat s barvou, aniž opustil kreslenou linii. Širší publikum se s touto stránkou tvorby seznámilo na výstavě u Durand-Ruela roku 1899.

Orsay: kdo pozoruje spáče?

Zavřené oči Buddhy patří k jinému druhu odloučení. Redonův přítel, botanik Armand Clavaud, jej seznamoval s rostlinami i náboženským myšlením. Malíř četl také Buddhovo evangelium Paula Caruse, vydané roku 1894. Postava v rouchu zde pod stromem drží hůl a druhou ruku zvedá. Redon se k buddhismu dostával prostřednictvím evropských knih a zájmů. Jeho obraz nelze brát jako přímočarý výklad buddhistické nauky.

Záleží i na použitém materiálu. Jde o pastel, přestože jej náš katalog zahrnuje do široké kategorie malby. Záznam grafického oddělení Louvru dokládá nákup roku 1971 od paní Thierry Clémentové, rozené Kapfererové. V našich muzejních datech je dílo vedeno v Musée d’Orsay. Suchá barva se k neurčitému okolí postavy hodí. Okraje mohou měknout, aniž se celá scéna ztratí v prázdné mlze.

Mnohem neklidnější spánek nabízí Kalibánův spánek. Prosperův vzpurný služebník ze Shakespearovy hry odpočívá pod bledými větvemi s jednou paží zdviženou. Tři vznášející se tváře snad představují Ariela a doprovázející duchy. Před barevnou verzí Redon zpracoval námět už uhlem. Do národních sbírek se malba dostala odkazem jeho snachy roku 1982 podle přání syna Ariho. Ani ve spánku si Kalibán společnost nevybral.

Otterlo: zamilovaný obr za horou

Obr na obraze Galatea s kyklopem Polyfémem v Muzeu Kröllerové-Müllerové nemá šanci zůstat nenápadný. Polyfém přes hřeben pozoruje spící Galateu. Její láska však patří Ákidovi. Obrovské oko může působit úzkostně, majetnicky i hrozivě; Galatea pohled neopětuje. Hora skrývá tělo, hlavu však činí nápadnější. Neobratná nerovnováha dodává starému mýtu nepříjemně důvěrný rozměr.

Redonovu přijetí v Nizozemsku pomohli sběratelka Helene Kröllerová-Müllerová a její poradce H. P. Bremmer. Muzejní výklad dějin sbírky řadí jejich zájem k časnému nizozemskému a belgickému ocenění jeho díla. Proto má výlet do Otterla na redonovské trase své místo. Vlastnictví ovšem samo neříká, zda bude konkrétní plátno v den návštěvy přístupné.

Další obraz téže sbírky, Pegas a Hydra, mění setkání bájných tvorů v boj. Výstava Institutu umění v Minneapolisu jej spojila s Delacroixovým Apollonem přemáhajícím Pythóna. Nabídla také výklad Pegase jako tvůrčího génia čelícího chaosu. Berte jej jako doprovod obrazu, ne jako uzavření případu. Okřídlený kůň před mnohohlavým protivníkem udrží pozornost i bez vyřešené alegorie.

New York: Venuše, kterou ověřte před rezervací

Zrození Venuše získalo MoMA darem od rodiny Iana Woodnera. Výška 143,2 centimetru a šířka pouhých 62,5 centimetru dávají obrazu poměr, který malá reprodukce snadno zatají. Formát působí na tělo diváka: před ním stojí vysoká úzká malba, nikoli stránková ilustrace antického příběhu. Na podzim roku 2026 jsme u ní ověřili, že se nevystavuje.

První cestu za Redonem bych volil mezi Paříží a Otterlem podle obrazů, které vám nedají pokoj: spáčů a zavřených očí, nebo obra nad květinami. Než určíte den, zeptejte se na konkrétní díla. Newyorskou odbočku odložte, dokud muzeum nepotvrdí návrat Venuše před veřejnost.