Kde vidět obrazy Joose de Mompera: hory, poustevníci a vypůjčená jména

Jezdec přejíždí dřevěný most, zatímco psi a muži na koních obkličují kance. Dál míjejí lodě město a vrcholky kopců obsadily hrady. V Říční krajině s honem na kance v amsterdamském Rijksmuseu můžete sledovat lov, nebo jej opustit pro dálku. Pro obojí obraz nabízí dost cest. Dokonce i rozeklané skály jako by vás postrkovaly k dalšímu průhledu, k dalšímu úseku vody.

Joos de Momper žil v Antverpách, kde právě takové hory nápadně chyběly. Často se předpokládá italská cesta v osmdesátých letech 16. století, důkazy jsou však sporné. Rodinné řemeslo je méně nejasné. Učil se u otce, roku 1581 vstoupil do antverpského malířského cechu a v roce 1611 se stal jeho děkanem. Hory určovaly jeho profesní totožnost. Portrétní grafika podle Van Dycka jej přímo nazývá malířem hor.

Amsterdam: lovce namaloval někdo jiný

Lidi v Říční krajině s honem na kance maloval Sebastiaan Vrancx. Momper jim dodal svět. Toto rozdělení práce vysvětluje, proč může sledování drobných postav působit jinak než studium okolní krajiny. Dřevěná deska přišla do Rijksmusea roku 1958 s podporou jeho Jubilejního fondu; téměř dva metry šířky dávají lovu dost místa, aby se ztratil v terénu.

Hnědé popředí, zelený střed, modrý obzor. Pořadí zní mechanicky, dokud neuvidíte, jak barvy vedou zrak přes desku. Temné skály po stranách fungují jako kulisy, jenže jeviště se stále otevírá dozadu. Lovci potřebují psy a zbraně, divákovi stačí průhled. Zkuste vysledovat cestu ze zalidněného popředí do vzdáleného města. Údajné pozadí vás možná zaměstná déle než děj.

Paříž: poustevníci změnili malíře

Ludvík XIV. koupil Poustevnu mnichů v jeskyni od sběratele Everharda Jabacha v roce 1671. Byla sepsána jako Momper, později připsána Paulu Brilovi a odeslána do Versailles. Do Louvru se vrátila roku 1911 stále pod Brilovým jménem. Édouard Michel ji kolem roku 1937 vrátil Momperovi. Mniši po všechny změny adresy i identity zůstávali ve své jeskyni.

Pro Poustevnu mnichů v jeskyni naše kontrola z podzimu 2026 potvrdila sál 807 ve druhém patře křídla Richelieu. Autor postav zůstává méně jistý než autor skal. Navržen byl Jan Brueghel starší, připsání se však zpochybňuje ve prospěch jeho následovníka. Nejistota se týká spolupracovníka, nikoli Momperova autorství krajiny. Malá komunita nachází útočiště uvnitř mnohem většího skalního prostoru.

Ve stejném křídle jsme na podzim 2026 zaznamenali v nedalekém sále 802 Horskou krajinu s mostem a čtyřmi jezdci. I tento obraz kdysi putoval pod jiným jménem, totiž rodiny Brueghelů, a pobýval ve Fontainebleau. Mompera v něm rozpoznal Louis Demonts roku 1922. Postavy vyvolaly další neshody: mezi návrhy jsou Frans Francken mladší a Vrancx. Hory se určovaly snáz než jejich obyvatelé.

Madrid: pobřeží pro královský palác

V Krajině s mořem a horami v Pradu sdílejí lovci popředí s jezdci a žebráky. Pobřeží se stáčí přes několik pásem dálky. Obraz je doložen v paláci Buen Retiro již roku 1700. Postavy se někdy připisují Janu Brueghelovi staršímu, častému Momperovu spolupracovníkovi. Jejich různé osudy se vešly do krajiny, která nepatří žádnému z nich.

Vlastník paláce mohl mít celý pohled. Uvnitř něj ale žebrák a cestující na koni prožívají zcela odlišné cesty. To je důvod vrátit se po sledování pobřeží do popředí. Vysoký horizont dovoluje přehlédnout víc území, než kolik uvidí z cesty kterákoli postava. Divák dostává výhodu odepřenou lidem procházejícím krajinou.

Saint-Omer a Petrohrad: cestující při zemi

Alpská krajina v Musée de l’hôtel Sandelin v Saint-Omer přišla s odkazem Henriho Dupuise roku 1889. Někteří cestující jedou, jiní kráčejí vedle mul. U vodopádu se shlukly divoké kozy a proti modré dálce stojí osamělá drobná stavba. Horský přechod má tempo pěšího putování. Člověk musí překonat to, co oko snadno přeskočí.

Petrohrad uchovává Skalnatou krajinu s vodopádem, kde jezdci stoupají po cestě a pastevci sedí u kaskády. Postavy dodal Jan Brueghel. Při ověření 29. srpna 2026 měla Ermitáž u obrazu stav „nevystaven“, stejně jako u Horské krajiny s postavami a oslem. Bez nového ověření by ani jeden neměl být jediným důvodem návštěvy.

Proměnlivá autorství Momperových obrazů umožňují krátkou trasu Louvrem se dvěma sály potvrzenými na podzim 2026. V Amsterdamu si nechte čas na jediné říční panorama. Začněte u jednoho jezdce, jděte za cestou až tam, kde mizí, a pak vzhlédněte. Po malém zdržení se krajina otevírá pomaleji.