Kde vidět Bonnardovy obrazy: Bílá kočka, jídelna a koupel

Kočka vyrostla příliš do výšky. Na obraze Bílá kočka se hřbet klene nad nohama protaženýma za hranice kočičích možností a hlava zapadá do ramen. Žert je záměrný. Přípravné kresby a rentgenové snímky ukazují opakované změny tlapek. Drobný tvor ve sbírce Musée d’Orsay se hodí jako průvodce do větších pokojů před námi: nic tu nemáme pokládat za neupravený letmý pohled.

Minneapolis: židle obsadily dvě kočky

Institut umění v Minneapolisu vystavoval podle ověřených údajů z podzimu 2026 Jídelnu na venkově v G355. Bonnard ji namaloval roku 1913, rok po koupi domu Ma Roulotte ve Vernonnet nad Seinou. Jméno znamená „Můj obytný vůz“. Dveře a okno otevírají jídelnu zahradě, Marthe se zvenčí opírá o parapet. Uvnitř už jsou další obyvatelky, po jedné kočce na každé straně.

Od stolu přesuňte pohled k zeleni. Červenooranžový pokoj a chladnější zahrada plátno dělí, aniž je úplně oddělí. Světlo se dotýká rámu dveří a ubrusu, okno přibližuje zahradu skoro na úroveň vybavení místnosti. Malé kočky se zprvu snadno přehlédnou. Jejich objevení změní měřítko pokoje, který může napoprvé působit téměř neobydleně.

Zdánlivé domácí odpoledne se vydalo na cesty. Bonnard obraz vystavil na Podzimním salonu roku 1913, kde si ho všiml Guillaume Apollinaire. Dochovaly se tři přípravné studie. Malíř už tehdy vlastnil automobil a často se přesouval, někdy se svinutými plátny. Malba jeho jídelny nemusela vzniknout v té jídelně, dokonce ani ve stejném městě. Námět zůstával doma spolehlivěji než plátno.

Paříž: žert s tlapkami, portrét s pěstmi

Nadsazené zvíře v Orsay patří k Bonnardovu ranému působení mezi nabisty. Roku 1894 mohla plochá silueta a nevyvážené uspořádání dlužit víc japonským tiskům než pravidlům věrohodné místnosti. Bonnard japonské tisky sbíral, včetně obrazů zvířat. Kočka plní úzký povrch jako dekorativní znak, za tělem má sotva nějakou hloubku.

Stejná sbírka vlastní Boxera, autoportrét z roku 1931. Zkoumané tělo je tentokrát Bonnardovo vlastní. Název přiděluje nečekané povolání malíři nahému od pasu vzhůru. Narušuje známou představu muže spokojeně zaměstnaného mísami ovoce a zahradami. Člověk, který ony pokoje vytvořil, obrátil zkoumavý pohled i na sebe.

Pozdější historie portrétu je násilnější než jeho název. Patřil galerii Bernheim-Jeune, za okupace vystavené „arizaci“ a likvidaci. Při nuceném likvidačním prodeji roku 1942 byl obraz rozprodán s ostatními díly. Poválečný rozsudek prodej zrušil a nařídil navrácení nebo odškodnění, roku 1953 následovala dohoda. Dar Philippa Meyera nakonec přivedl plátno do národní sbírky. Muzejní údaj o získání stlačuje dlouhý spor do několika slov.

Koupel začíná poznámkou o dešti

U Aktu u vany patřícího Národnímu muzeu moderního umění začněte francouzským názvem Nu à la baignoire. Malba z roku 1931 ukazuje Marthe stojící vedle vany, nikoli ležící v ní. Záda si tře mycím pásem. Bonnard se do malé místnosti dívá mírně shora a klade oblé tělo i vanu proti geometrickým dlaždicím podlahy.

První nápad přežívá v tužkové skice na stránce deníku ze 17. února 1931 s poznámkou o deštivém počasí. Známé soukromé gesto se stalo něčím, co šlo odnést zpět do ateliéru. Teplé tělo, světlé okolí a odložené šaty potřebovaly další kresby, než se proměnily v téměř čtvercové plátno.

Bonnardův postup závisel na podobných vzdálenostech mezi viděním a malováním. Dělal malé kresby, pak pracoval podle nich a podle paměti. Nenapnutá plátna mohl připíchnout na zeď a při úpravách měnit jejich hranice. Zapamatovaný pokoj směl být širší a nábytek méně poslušný perspektivě. O okrajích se ještě jednalo.

Okno, které přerostlo ateliér

Ateliér s mimózou, rovněž vlastněný Národním muzeem moderního umění, rozšiřuje stísněnou pracovnu v Le Cannet do plochy žlutých květů. Výhled protínají okenní příčky a zábradlí mezipatra. Kvetoucí strom zabírá tolik obrazu, že si pokoj jako by půjčoval prostor zvenčí. Vlevo dole vystupuje tvář, snad Marthina. Zemřela roku 1942.

Dlouhé vznikání tohoto plátna dává důvod zpomalit před Bonnardem. Začal je roku 1939 a vrátil se k němu ve Fontainebleau v roce 1946. Obraz zimních květů mohl přežít člověka, jehož tvář v něm snad zůstává. Paměť byla pracovním materiálem, nejen tématem.

Máte-li Minneapolis na dosah, dejte jídelně samostatnou návštěvu a vyjděte ze zaznamenaného G355. U francouzských sbírek se před odjezdem ptejte na vybrané plátno. Před Bonnardem neodcházejte hned po rozpoznání pokoje. Zkontrolujte židle, kouty a prostor za tím, co vás upoutalo první.