Muzea a umění v Orléansu: Le Nain, Bourdon a Johanka z Arku

Obraz už visel na stěně, když přišel příkaz ke stažení. V předvečer pařížského Salonu roku 1885 se Apoteóza chátry Louise-Maurice Bouteta de Monvel ukázala jako politicky příliš výbušná. Le Figaro ji obratem vystavilo ve svých prostorách. Pokus o umlčení dodal další publikum. Problematické plátno dnes patří Muzeu krásných umění v Orléansu, malířově rodišti, a návštěvě dává nečekaně polemický začátek.

Orléansu vyhraďte celý den s Muzeem krásných umění jako středem a katedrálou Sainte-Croix i Hôtel Cabu na pěší trase. Tři zastávky nabízejí různé způsoby obnovování minulosti. Obraz může být znovuobjeven pod chybným názvem, katedrála může středověké hrdince dát tvář 19. století a bombardovaný dům se znovu stát muzeem. Je tu dost k vidění, aniž byste město brali jako krátkou přestávku mezi zámky na Loiře.

Spící princezna koupená z válečných náhrad

Starožitník v Château-Thierry nalezl Bakcha a Ariadnu kolem roku 1954. Nějaký čas se obraz objevoval v pařížské galerii jako Théseus opouštějící Ariadnu, s názvem obracejícím citový směr scény. Orléans jej získal roku 1970 z prostředků na náhradu válečných škod. Setkání ze 17. století na bájném ostrově se tak stalo součástí zotavení města ze skutečného zničení. Nákup také rozšířil představu, co bratři Le Nainové dokázali malovat.

Který bratr držel štětec, zůstává sporné. Navrhováni byli Louis i Mathieu a muzeum připouští také možnost více rukou. Rodové jméno je nejbezpečnějším vstupem do obrazu. Ariadna spí poté, co ji Théseus opustil na Naxu. Bakchus přišel a zastavil se s rukou na hrudi. Scéna nemá nic z hlučného průvodu očekávatelného kolem boha vína. Jeho odpověď musí projít pohledem a malým, skoro dvorským gestem.

Chybný název si při dívání připomeňte. Odchod a příchod mohou sdílet tutéž krajinu; spící postava nevysvětlí, který právě nastává. Jakmile se muž stane Bakchem, opuštění ustupuje začátku dalšího vztahu. Žena však dál neví o našem výkladu ani o jeho přítomnosti. Zkuste dát obrazu minutu před přečtením jména. Nejprve lze postřehnout zastavení a až potom je zasadit do mýtu.

Záchrana Ifigenie, kterou jedna žena poznává pozdě

Vpravo dole v Obětování Ifigenie se žena sklání do svého žalu. Snad jde o Klytaimnéstru, matku oběti; určení je nejisté. Sébastien Bourdon jí dává obzvlášť bolestnou úlohu ve scéně, která se už proměňuje. Nad ní Artemis odnáší Ifigenii a místo mladé ženy určené k zabití dosazuje laň. Záchrana začala, ale ne každý ji pochopil. Jedno tělo může zůstat uvnitř tragédie i poté, co se děj posunul.

Mýtus začíná vojskem neschopným vyplout k Tróji. Agamemnón má obětovat dceru, aby zajistil příznivé větry; některé verze ji nechají zemřít, jiné poskytnou milost, kterou Bourdon maluje. Diagonální kompozice odděluje lidi dole od postav stoupajících do nebe. Odděluje také jejich vědění. Sledujte pohyb vzhůru a vraťte se k truchlící ženě. Popiska může říct celý příběh jednou větou, obraz však nutí postavy žít různými chvílemi současně.

Bourdon věděl, kolik podob může mít kariéra. Syn protestantského malíře a sklenáře pracoval v Římě, vrátil se do Paříže a později se stal malířem královny Kristiny ve Švédsku. Samo orléanské muzeum má kořeny v instituci vedené Jeanem Bardinem roku 1799, spojené s bezplatnou kreslířskou školou, kde výuce pomáhalo kopírování starých mistrů. Až vám složitý historický námět připadne vzdálený, vzpomeňte na studenty. Otočená hlava či ohnuté koleno byly také úkolem, který se někdo mohl naučit kreslit.

Korunovace, kterou Salon nesnesl

Na trůně v Apoteóze chátry neboli Triumfu Roberta Macaira sedí opilec v hadrech. U nohou mu leží žena zosobňující Francii. Robert Macaire, zločinec vypůjčený z jeviště, dohlíží na parodickou korunovaci a komplic Bertrand bubnuje. Scéna z roku 1884 se ohlíží ke svržení Ludvíka Filipa v roce 1848, nepřátelství však mířilo na republiku Boutetovy vlastní doby. Jde o stranický útok a pohrdání patří autorovi.

Na reprodukci může obraz vypadat jako karikatura, plátno je však vysoké 4,3 metru. Změna měřítka je podstatná. Divák musí vzhlížet k obřadu navrženému tak, aby odpuzoval. Monarchistický argument obsazuje prostor obvykle přidělovaný veřejnému triumfu. Vládní zásah pak dodal ironii, kterou malíř nepřipravil: z obrazu útočícího na republiku vznikl spor, zda republika snese podobu vytvořenou nepřítelem. Náhradní výstava Le Figaro neshodu zviditelnila.

Boutet de Monvel je připomínán také ilustracemi dětských knih, překvapivou druhou kariérou vedle tohoto rozzlobeného obrazu. Orléans později získal přes tisíc fotografií z rodinného ateliéru i materiály včetně palet, štětců a ateliérových schůdků používaných otcem a synem. Takové věci vracejí obrovské malby k práci při jejich výrobě. Někdo potřeboval dost vysoký schod, ostrou fotografii a barvu na dosah. Než se velikost stane rétorikou, začíná u vybavení.

Johanka ve skle a dům obnovený po bombách

Přejděte k Sainte-Croix a sledujte, jak národní příběh vypráví jiné století. Deset oken s Johankou z Arku od Jacquese Gallanda a Esprita Gibelina vzniklo v letech 1893–1897. Středověké kostýmy patří k pečlivě zkoumané rekonstrukci 19. století. Za druhé světové války byla okna vyjmuta; toto opatření je zachránilo před bombardováním, které poškodilo katedrálu. Přežití záviselo na rozebrání a odvezení, což se snadno zapomíná, když barevné sklo působí neoddělitelně od kostela.

Posloupnost vede od hlasů v Domrémy přes vstup do Orléansu a boje u Tourelles k zajetí a smrti. Vyberte dvě sousední epizody a sledujte proměny Johančina postavení mezi okolními lidmi. V jedné scéně může řídit pozornost a v další podléhat rozhodnutím druhých. Po sporných či zachraňovaných muzejních hrdinkách dává měnící se rovnováha moci oknům víc sdělení než prostý sled vlasteneckých ilustrací.

Pokračujte do Hôtel Cabu, postaveného kolem roku 1550 pro právníka Philippa Cabua. Dvorní průčelí vrství tři klasické řády nad sebe. Bombardování v červnu 1940 dům vážně poškodilo a uplynulo přes dvacet let, než se muzeum mohlo znovu otevřít. Architektura dává hmotnou váhu válečným náhradám, které pomohly koupit obraz Le Nainů. Vzhlédněte přes patra řezané výzdoby a pak si nechte čas sejít k Loiře.

Pro volnější tempo vyberte čtvrtek: Muzeum krásných umění zůstává otevřené do 20:00. Obě muzea zavírají v pondělí a 11. listopadu; Hôtel Cabu na podzim otevírá ve 13:00. Společná vstupenka platí jeden den v městských muzeích. Přijíždíte-li kvůli konkrétnímu plátnu, ověřte je přímo u muzea. Mezipatra s uměním 19. století mají také omezenou přístupnost, proto by návštěvníci potřebující bezbariérový průchod měli trasu domluvit s personálem. Procházku k řece si ponechte jako přestávku, kdykoli oči potřebují odpočinek.